Zbytečné pozdvižení – příběh z tramvaje

příběh z tramvaje

Když tuto historku vyprávím dnes, tak tomu nikdo z mých přátel nemůže uvěřit, ale je to pravda. Dnes totiž pracuji ve vyšším managementu jedné větší firmy, takže si musím poradit s mnoha problémy, které na mě každý den číhají. Naštěstí se mi to docela slušně daří.
V mládí jsem byla úplně jiná. Dalo by se říci zakřiknutá. Pocházím z malé vesnice v pohraničí, takže jsem tak trochu vyrůstala odtržená od civilizace. V podobném duchu se neslo i mé studium na střední. Zvolila jsem totiž gymnázium v nedalekém městečku.
„Vždyť tam zabloudíš, nemám jet s tebou?“ Ptala se mě mamka, když jsem jela na zápis na vysokou školu do Olomouce. „Ale prosím tě, co se mi může stát?“ Smála jsem se tenkrát starostlivé mamince, která to myslela v dobrém. Ona však pokračovala: „Hlavně si dej pozor, abys správně vystoupila.“
Nebudu lhát. Trochu strach jsem měla, ale zvládli to jiní, zvládnu to také. První překvapení mě čekalo, když jsem vystupovala z rychlíku. Ačkoliv jsem jela vlakem několikrát, teď mi nešly otevřít dveře. „Ukažte slečno,“ promluvil na mě starší pán, který už nemohl koukat na mou marnou snahu.

Mačkám tlačítko a dveře se neotvírají

Když jsem vystoupila na nádraží, tak mě přepadla nejistota. Přeci jen tolik tramvají, autobusů, nástupišť. Něco na tom, co říkala mamka, asi bude.
Po chvilce hledání a čekání jsem nastoupila na tramvaj, kterou jsem podle internetu měla jet. „Bystřička,“ ozval se reprodukovaný hlas a já si pro sebe říkala: „Ták, teď ještě ne.“ Následovalo několik dalších zastávek a já už se pomalu chystala na vystoupení, protože jsem měla v plánu tramvaj opustit na zastávce Náměstí republiky.
Chvilku jsem se zamyslela, takže jsem nevnímala, jestli reproduktor oznámil zastávku. Tramvaj však zastavila, tak jsem zpanikařila a začala mačkat na tlačítko otvírání dveří. Nic se však nedělo, tak jsem se rozeběhla k řidiči s prosbou: „Prosím, otevřete mi? Mě to nejde.“ Ten se jen na mě nechápavě podíval a řekl: „Stojíme na křižovatce, tady vám nemohu otevřít.“
Za pár sekund se tramvaj rozjela a za chvilku se ozvalo: „Náměstí republiky“ To už jsem v klidu vystoupila a říkala si, jaká jsem hloupá káča. Jak už bylo mnohokrát řečeno. Nejhorší smrt je z vyděšení. Vždyť vůbec o nic nešlo. Kdybych vystoupila o zastávku dál, nic by se nestalo. Jen jsem prostě zazmatkovala.


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 100 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup

Komentáře

ZANECHAT ODPOVĚĎ